Byl to běžný den jako každý jiný. Ještě před vstáváním jsem zkontroloval nová opatření na mobilu, zlehka se protáhl, protože komu se chce v sobotu něco dělat. První znamení přišlo během procházky se psem. Žofík bez mrknutí prošel kolem svého oblíbeného místa na odložení včerejší večeře a potřebu vykonal až na rohu domu čísla popisného 28, přímo na záhonek paní Sklenské. Druhé znamení už bylo o poznání zřetelnější. Místo své oblíbené kávy ristretto s půl lžičkou třtinového cukru jsem si z neznámého důvodu uvařil zelený čaj Sichuan Gao Shan Yun Wu, který jsem našel ve spíži. Zcela očividně jsem nebyl ve své kůži.
Šel jsem si raději lehnout, ale kýženého uklidnění mi nebylo přáno. Měl jsem tak divoké sny, jak je to jen možné. Zdálo se mi o mém trenérovi Honzovi, jak nade mnou mává holí v jedné ruce a diskem v druhé ruce ukazuje na nablýskanou vitrýnu, ve které se třpytila zbrusu nová TRENÉRSKÁ TABULKA. Donutil mě klikovat, dokud mi neupadly obě ruce a pak mě bezrukého hnal holí po horských stezkách. Za jedním obzorem se ovšem neobjevila další hora jako nesčetněkrát před tím, nýbrž obrovský DORT. Najednou ale začali odevšad přibíhat další a další bezrucí lidé, kteří mi chtěli dort sníst. Z posledních sil jsem zrychlil, blížil jsem se k obrovskému dortu a když už jsem ho měl na dosah… Tak jsem se vzbudil a zavolal: “OD ZÍTŘEJŠÍ PŮLNOCI ZAČÍNÁ VÝZVA!”