Článek nepřímo navazuje na první a druhou část. Tentokrát se blíže podíváme na útočení týmu. Na fotce v úvodu článku můžeme vidět útočnou lajnu z roku 2015 v živé diskuzi na US Open.

Abychom jen monotematicky nepopisovali velké turnaje, které tým postupně vyhrával, podíváme se malinko pod pokličku jejich útočného systému. V této části si představíme jednak rozdělení jednotlivých rolí a dále i známé hráče, kteří tyto role na hřišti zastávali. Možná se někdo pozastaví nad názvem podkapitoly: Šachy v pohybu. Ten vychází z analogie, kterou Revolver používal pro definování pozic při útočení. V jejich útočném systému je možné definovat čtyři “figurky”: král, pěšec, věž a kůň. Základním systémem jejich útoku v první polovině hřiště byl dlouhou dobu side stack, případně flat stack, oba s pevně danými pravidly. Využívali fyzické přednosti jednotlivých útočníků uvolnit se do volného prostoru. Normální lajnu Revolver využíval v minulosti velmi zřídka, zpravidla jen při krátké hře – dobývání zóny. Ale i to se změnilo.

Každá z figurek má trochu jinou funkci, pojďme se na ně podívat. 

Král 

Centrální handler. Hráč, který chytá první přihrávku po výhozu a je zodpovědný za další posun. Zároveň dělá první dumpovou možnost. V letech se na této pozici vystřídalo mnoho hráčů, ale zpravidla ji hrají velmi zkušení hráči, kteří nejprve zastávali stejný post v obraně. Robbie Cahilll byl v týmu od jeho založení a plně se zhostil této role v sezoně 2009. V roce 2013 si dal přestávku, zastoupil ho Ashlin Joye. Na další dvě sezony se do této role vrátil, ale to postupně předával otěže právě Joyeovi. Poslední dva roky hraje hlavního handlera Revolveru Eli Kerns. Ten tuto pozici vidí i jako “release valve” (doslova vypouštěcí ventil), který v těžkých chvílích pomůže svými hody ulevit tlaku od obrany. 

Pěšec 

Tyto figury jsou ve hře dvě a kooperují spolu. Jedná se o druhého a třetího handlera. Jejich hlavním úkolem je udržet disk v pohybu, když je hlavní handler na dumpu pokryt. Také pomáhají s útočením proti zóně. Není to ale tak, že by jen operovali v blízkosti disku. Často jsou to právě tito hráči, kteří dělají dlouhé náběhy směrem do soupeřovi zóny, kterými roztahují hru a dělají lehčí život pro nabíhače v poli. Dále jsou tito hráči velmi aktivní při dobývání zóny, tam exceloval zejména Joel Schlachet. Dále pak tuto roli zastával v historii například Nick Schlag nebo v současnosti Jordan Marcy. 

Věž 

Věž je nabíhač, který má velice dobré házečské schopnosti. Často jsou to právě “věže”, kdo hází dlouhé na ostatní nabíhače. Jedním z typických hráčů na této pozici byl Cassidy Rasmussen, dnes je to například Simon Higgins. Oba velice dynamičtí, Higgins zároveň vysoký cíl. Rozběh útoku izoluje právě tyto hráče, první náběh je dělaný např. pěšcem a uvolňuje prostor pro věž. Na tu navazuje připravená další věž nebo poslední figura kůň. 

Kůň  

Hlavní reciever v útoku. Ano je to pozice, kterou hrál i Beau Kittredge. Protože se ho však spousta obránců bála, chytal spoustu nebráněných náběhů k disku a musel tedy i hodně házet. Jednou na turnaji jsme si povídali s Františkem Fenclem o pražském WUCC a on říkal: “Víš co, koukat na ten Revolver byla strašná nuda, protože obránci se ho (Kittredge) tak báli, že stáli pár metrů za ním. Tak šel jen k disku, hodil buď další otevřenou nebo dump a takhle přešli skoro celý hřiště a dali bod. Nebo na něj letěla dlouhá.” O jeho velmi specifické roli píše Lou Burruss ve svém sloupku a dává jí více do souvislostí. Nám bude stačit, že je to figura, jejíž náběh přijde jako poslední. Pak je to zpravidla bod, další posun otevřenou nebo hod na dump. 

Systém celkově 

Pár dalších zajímavostí, které se nám povedlo zjistit nejn o útoku týmu ze San Francisca.

V Revolveru se nikdy nevybírá útočná lajna. Je to postavené tak, že kdo chce, ten hraje. Útok má obvykle 8 nebo 9 hráčů. Čtyři hrají handlery a zbytek je v poli. 

Rozběh útoku býval standartně z horizontálního postavení. Zpravidla dva hráči čistí předem určenou polovinu hřiště náběhy napříč hřištěm a do otevřeného prostoru se vrací z dlouhého náběhu útočník z druhé poloviny hřiště. Navazuje poté jeden z dvojice. Nicméně poslední rok (2021) využívali k útočení i klasickou lajnu. První náběhy začínali souběžně z nejbližší a nejvzdálenější pozice, v několika případech i z izolace útočníka mimo lajnu. O první náběhy se starali zejména Higgins a Rees, v některých souhrách i Kerns. Přikládáme záznam osmifinále Nationals, kde je možné vidět útok Revolveru v mnoha různých podobách. Kdyby vás zajímal jeho detailnější rozbor, můžeme ho zpracovat. Více volně dostupných zápasů na kameře Revolver bohužel loni neodehrál. 

Změnou oproti jiným rokům bylo to, že Revolver tolik nehrozil náběhy na dlouhou z handlerského postavení. V minulosti zejména útok obrany Revolveru posílal do dlouhých náběhů handlery z opačné strany hřiště, než kde je disk. Tímto náběhem vznikala rotace mezi hráči v poli a handlery, zároveň to nutilo obranu dělat změny v obraně – switche, které uměli perfektně potrestat. 

Co se tréninků týká, celý tým se schází pouze o víkendech. Přes týden trénují hráči buďto samostatně, případně v menších skupinkách (do šesti hráčů). O víkendu se zpravidla trénuje celou sobotu a polovinu neděle. Celkem to vychází na 9 hodin. Samozřejmě záleží na daném plánu pro soustředění. Na začátku sezóny se hodně hraje, aby se hráči dostali co nejrychleji zpátky do plného nasazení a potřebného soustředění. Postupně herního času ubývá a pilují se jednotlivé fáze hry a individuální dovednosti. Čím se blíží vrchol sezóny, Nationals, hry na trénincích opět přibývá. 

Hodně času se na trénincích věnuje situacím 2v2, 3v3 i 4v4. Na hřišti si poté hráči umí velmi dobře vytvořit prostor, kde mohou tyto dovednosti uplatnit. Mezi dovednostmi, které se trénují stále patří breakování markera. Mezi jednotlivá cvičení se vkládají krátké bloky, kde se hráči věnují několik minut pouze svému házení. Dále se na trénincích věnují hodně osobní obraně.

Revolver zřídka udělá chybu před zónou. Počet útoků, které zvládnou donést bez špatného rozhodnutí je opravdu vysoký. První dva roky hrál za tým i Dennis Karlinsky, který studoval v Kalifornii a poté se přestěhoval do Seattlu a několik let vedl Sockeye. Ten o mentalitě útočení v Revolveru řekl: “McMagnus se mě ptal, jaký je můj handlerský cíl pro turnaj. Odpověděl jsem, mít maximálně jeden turnover na zápas. Vysmál se mi a řekl, kdyby to udělal každý, máme 25 turnoverů za zápas a těžko turnaj vyhrajeme. Buď přísnější.” 

Pro velké fanoušky a věčné analyzátory doporučujeme k přečtení dva články o útok Revolveru, oba jsou v angličtině. První z roku 2014 a druhý z roku 2018.