Tento článek je pátou a poslední částí z delší série, odkazy na předešlé částí jsou zde: Historie a trenérské osobnosti, 2006 – 2014, Šachy v pohybu a 2014 – 2021. V předešlých částech jsme si popisovali historii týmu a nastínili si útočný systém. Nyní se přesuneme do roku 2012, kdy na jaře přijíždí Davide Morri do San Francisca. Krátká rekapitulace: Revolver dvakrát za sebou vyhrál USA Nationals a také získal titul z WUCC 2010, pořádaného v Praze. Na úvodní fotografii můžeme vidět Davideho při pokusu o obranu při přátelském utkání mezi Kanadou (Furious George) a USA (Revolver).

První zmínka

Poprvé se Davide dozvěděl o Revolveru v roce 2008 po mistrovství světa ve Vancouveru. Po turnaji zůstával v USA u kamaráda, Alexe Norda. Starším hráčům není nutné tohoto borce představovat. Vítěz ceny pro nejlepšího univerzitního hráče (Callahan Award) a dlouholetý hráč Seattle Sockeye. Spřátelili se v roce 2003, kdy Alex pobýval v Londýně a hrál za Clapham a zúčastnil se i Paganella. Během fun turnaje se mu poprvé o týmu ze San Francisca zmínil mladý student ze Stanfordské univerzity, Robbie Cahill. “Tehdy mi přišlo, že hraje strašně divně. Držel disk v obou rukou, házel kratší breakové hody, to bylo něco na co jsme nebyli zvyklý. A nedělal vůbec špatná rozhodnutí, neházel žádný heroball..” vzpomíná Davide. O Revolveru se Cahill zmínil, že je to nový hladový tým, odhodlaný uspět. Když pak Davide viděl tým v roce 2010 na WUCC v Praze, začal postupně spřádat plány výpravy do USA.

San Francisco

Vzpomínek na město a stát California má Davide také spoustu. Shrnutí zní: velice pěkné město i příroda kolem. Líbilo se mu tam tolik, že tam odjel na dovolenou po WUGC 2016. Hrdě vypráví, že vůbec neřešil frisbee. Vzápětí ale s velkým úsměvem a zdviženým ukazováčkem zmiňuje: “Ozval jsem se klukům z Revolveru, že jsem zpět v Bay Area a hned mě zvali na track workout a házení.” I po 4 letech od jeho cesty si ho tedy pamatovali a je na to pyšný.

Průběh tryoutů

Co vás asi zajímá nejvíce je průběh výběrů. Pravděpodobně se každý rok trochu liší, nicméně v roce 2012 to vypadalo následovně: 60 zájemců do týmu (počet nových hráčů, kteří nepokračovali s týmem z roku 2011) se potkalo na prvních dvou trénincích. Na další dva tréninky jich prošlo 30. Poté se počet zájemců snížil na 12 a ještě jednou na 7. Posledních sedm hráčů: Davide Morri, Benjamin Funk (dlouholetý a stále aktivní hráč Claphamu), Alex Nord, Eli Janin, Taylor Lahey, Zane Rankin a Jordan Jeffery. Tito hráči byli pozváni, aby se zúčastnili přípravného turnaje v červnu. Na Flower Bowlu se sešlo v divizi Elite Open celkem 10 týmů, mimo jiné: Portland Rhino, Seattle Sockeye (2 týmy), Furious George (Team Canada), Revolver, Nomads (Canada Masters) nebo Voodoo. Turnaje se za Revolver zúčastnil i Kurt Gibson, který s týmem absolvoval pouze WUGC v Japonsku. Na klubové úrovni hrál dále za Doublewide. Turnaj Revolver vyhrál a ihned poté následoval finální výběr. První tréninky začali v polovině dubna, turnaj se konal první víkend v červnu. Celkem tedy výběry trvaly 7 týdnů.

Během výběrů komunikovalo vedení s Davidem e-maily, ve kterých hodnotí jeho výkon i představují další průběh tryoutů. V jednom z prvních mu kapitán Bart Watson píše o tom, jak se postupně zlepšují jeho herní rozhodnutí a vidí ho na obranné pozici věže. O pozicích Revolveru jsme psali zde. Dále pak vedení týmu chce, aby Davide zlepšil svou maximální rychlost a obratnost. Popisují principy týmu a rozvádí myšlenky za zkratkou IHD (Intensity, Humility, Discipline) ve vztahu k tréninkům. Pochvalují intenzitu, kterou Davide předvádí při hře. Dávají k dobru zlepšení herních rozhodnutí (“we asked you to keep your deep throwing percentage above 80% and you did that” a poté vysvětlují co si představují pod slovem humility (rychlý překlad z angličtiny je pokora nebo skromnost, podle kontextu). Zaprvé respektují každého soupeře a chovají se k němu jako ke spoluhráči. Zadruhé nikdy se necítí, že si v zápase zaslouží vyhrát. Výhru si tým musí zasloužit vlastní tvrdou prací a správným provedením. A nakonec všichni hráči vědí, že se stále mají co učit. Tolik k IHD. Jindy například hodnotí jeho schopnosti markerování: chtějí, aby se více snížil a malinko odstoupil od házeče (one step off). Posledním e-mailem se Davide dozvídá o konečném výběru tryoutů a vedení mu píše proč se rozhodli vzít jiné hráče. Velmi pozitivně hodnotí jeho přístup ke hře, nasazení a ochotu obětovat čas i finanční prostředky k přesunu na jiný kontinent. Vysvětlují, že měli limitovaný počet míst – 2. Dále cítí, že je lepší rozhodnutí pro celý tým vzít hráče, kteří mohou za Revolver hrát i v budoucích letech než přijmout hráče pouze na jeden rok.

Do finálního týmu se tedy nakonec dostali pouze dva nový hráči: Taylor Lahey a Jordan Jeffery. Oba se zúčastnili pouze národní série, na WUGC s týmem neodcestovali. S Revolverem strávili více než 4 sezony.

Jednotlivé tréninky

První tréninky se skládaly zejména z cvičení na bránění a útočení. Jednalo se o různé varianty: 2v2, 3v3, 4v4. Během těchto cvičení je možné velmi podrobně sledovat dovednosti jednotlivých hráčů i jejich vzájemnou interakci. Další cvičení obsahovala breakování markera a házení dlouhých hodů s obranou, jak nabíhajícího hráče, tak házeče. Pak už jen různé formy hry 7v7 nebo hra bez dodatečných pravidel. To nevypadá nijak složitě. Ve srovnání s tehdejším evropským ultimate ale byl podstatný rozdíl v intenzitě a provedení. Davide rád vypráví historku o tréninkové hře (45 minut) v dešti a větru, kdy za celou dobu bylo 5 turnoverů. Jeden hráč netrefil o dlouhou dva metry a na sidelajně z toho bylo pozdvižení.

Od května Revolver již trénoval pevně s útokem a obranou. Hráči v tryoutu se připojili k obraně a obě poloviny týmu hráli odděleně i při cvičeních. Většina tréninků byla o víkendu a čas na hřišti se pohyboval mezi 4 a 5 hodinami.

Další americká a kanadská zkušenost

V roce 2013 se Davide opět vypravil za moře. Tentokrát bez ambicí se účastnit výběrů do nějakého týmu, ale za účelem nasbírat nové zkušenosti s různými týmy. Nejprve se účastnil jednoho z posledních výběrových víkendů v Bostonu. S Ironside se mu trénovalo dobře, tým to byl velmi úspěšný, pravidelně postupující do semifinále Nationals. Zároveň si zakládal na velké fyzické připravenosti a hrál podobným stylem jako Revolver.

Poté odcestoval do Kanady, Toronta. S místním open týmem Goat absolvoval kromě tréninků i přípravný turnaj. Z této zkušenosti je i po letech trochu zklamaný. Vypráví, že tréninky mu přišly bez koncepce a zároveň se střetávaly dva týmy, jak klub Goat tak i tým AUDL Toronto Rush. Takže v úterý měl trénink Goat a bylo tam 18 hráčů a ve čtvrtek Rush s 30 účastníky. Přitom oba týmy byly složeny ze stejných hráčů. Intenzita mu přišla menší než u Revolveru. Rád vzpomíná na to, že se ke Goat přidal na stejný turnaj jako on i John Hassell. Jeho házení vyzdvihuje do nebes. Touto vzpomínkou na legendu z Toronta zakončíme naše dlouhé povídání. Velké množství dalších historek není v textu uvedeno, kvůli psané formě. Doporučujeme zeptat se na cokoliv Davideho osobně, rád vám bude nějakou chvíli vyprávět a vzpomínat. My doufáme, že se vám celá série líbila a děkujeme za přízeň!